Pak věřte doktorům

" Tak se posaďte a povídejte. Nějaká vážná onemocnění jste prodělal?
Operace a tak?"
Povídám ji:"Ano. V dětství slepák a pak nějaké ty úrazy."
"Aha." říká a něco si zapisuje." No a co dál? Nějaké alergie, či něco jiného?A ten papírek
o zaplacení poplatku máte kde?" Byl jsem na pohotovosti. Jako kurýr si během dne k

doktorovi zajít nemůžu.

Nestíhám. Kurýrní služba, je kurýrní služba. Doručení zásilek nepočká.

Pousmál jsem se a říkám ji, že ho má na stole v kartě.

"Aha. Jsem už dnes nějak asi přepracovaná a měla bych jít domů. Už přetahuji."
"To nic. To chápu." Povídám. "Vždyť se nic neděje. Já jako kurýr přetahuji službu věčně a to

nemluvím o situaci expres doručení zásilky.“
"Tak,to jste hodný. Je fajn, že to tak berete. Je nás tady málo a
fakt už toho je moc. No a co po gynekologické stránce? To jste v pořádku?"
Asi jsem se zatvářil dost bezradně, protože se na mě podívala a zcela
spontánně povídá: "Copak? Něco nepříjemného? Nějaké zdravotní problémy?"

Zcela vážně se na mě vyzývavě podívala a zcela vážně čekala na svoji otázku ode mě seriózní odpověď.

"No, to ani snad ne.“Povídám. „To jsem ještě nějak nestihl, ale čert ví čím budu třeba v příštím životě?

Kurýr v Praze to asi nebude a jako ženská bych byl, ale asi pěkná potvora.

Což jako kurýr určitě nejsem.“ Odpověděl jsem s úsměvem. Zarazila se a dlouze se odmlčela.

Po chvíli se vrátila zpět do reálu a povídá:"Fakt jsem přetažená a mám toho už nějak dost. Trapas.

To se mi ještě nestalo. Promiňte. No nic. Nezlobte se, prosím. Je čas jít domů. Moc se vám
omlouvám.“ Vzal jsem věc s humorem a s tím, že se vážně nic nestalo a naopak, že mě to pobavilo a o nic nejde.

Co mě však dostalo definitivně bylo to, když mi podávala papírek s nápisem poukaz na vyšetření a jen tak,

již na odchodu mezi dveřmi mi povídá: "Zatím si skočte tedy na tu gyndu a přijďte tak za hodinku.

To už budu z večeře zpátky"
Už jsem neříkal nic a jen se začal smát. Popřál jsem ji dobrou chuť a se smíchem odcházel chodbou od její ordinace,

když najednou slyším jak za mnou volá:"Za tu hoďku už asi nechoďte. Já už tady totiž asi nebudu a budu nejspíš

oddělení psychiatrie a to jako pacient. Fakt je toho hodně. Fakt je toho hodně" Znělo tiše chodbou v klapotu

jejích odcházejících dřeváků a šepotu nic nechápajících a udivených pacientů. "Fakt je toho hodně"

Asi tedy přeci jen zajdu někam na gyndu s tím poukazem na vyšetření, které mi dala a třeba se pak s paní

doktorkou sejdeme na tom oddělení, na kterém prý bude po službě ona sama, jako pacienti oba.
Pak věřte doktorům ...